Bohužel je to tak: většina majitelů psů se postaví jako solný sloup, zavolá „Ke mně!“ a očekává, že jejich pes se k nim okamžitě radostně přiřítí. Když tak neučiní, jsou rozčarování. Vůbec si neuvědomují, že je to někdo předtím musí naučit. A to dukladně!
Pes se dá však vycvičit na hvizd píšťalky. Je to vlastně odkoukané od psích matek. Když fenka zapískne, signalizuje tím štěňatům, že hodlá vyvrhnout potravu – a ta na to reagují tak, že se začnou okamžitě sbíhat ze všech koutů.
Jakmile se začne s přikrmováním štěňat – bývá to většinou od čtvrtého týdne jejich života – pokládá se jim miska s krmením vždy za podobného písknutí. To se opakuje při každém krmení až do šestého týdne. Pak se začne pískavý tón používat k tomu, aby se štěňata odvolala ze hry a odměnila se malým pamlskem. Štěňata už jsou vtisknuta na tento zvuk a radostně přibíhají, ať do té chvíle dělala cokoliv.
Zvuk píšťalky je pro štěňátka tím nejpřitažlivějším. Majitel pak nemá nikde problémy s přivoláním, ať už v lese, na poli nebo ve psí školce. Důležité ovšem je, aby si štěně písknutí spojilo s odměnou.
Pokud výcvik probíhá správně, mají pak majitelé od začátku přesně to, co chtějí: štěně, které spolehlivě přibíhá na pove